Každý z nás má nějaký sen či přání, které v duchu opakuje pokaždé, když se na hodinách objeví čas 11:11, když hází minci do kašny nebo sahá na jednu z těch bakteriemi posetých soch na Karlově mostě. V mém případě to bylo přání poněkud puberťácké - navštívit nějaký K-pop koncert. Na svoji obranu však musím říct, že zpívající Korejce v úzkých kalhotách, kteří vám doslova způsobují srdeční zástavu, prostě člověk musí alespoň jednou v životě vidět.Včera - 4.12.2015 se mi tohle přání splnilo. Pocit, který jsem měla, když jsem na podiu viděla Red Velvet a SHINee by se dal popsat asi jako exploze emocí, které jsem se marně snažila sesbírat dohromady. Nejdřív u mě vypukla naprostá hysterie. Začala jsem vřískat jak dítě a připadala jsem si jako utržená ze řetězu. Zvýšil se mi tep a zvuky, které jsem vydávala by se snad daly přirovnat i k rodící velrybě. Jelikož jsem byla nachlazená, tak jsem nebyla schopna křičet nějak na úrovni...a proto to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ale co už! Naprosto kritický moment u mě nastal, když Seulgi, Wendy a poté i Key promluvili česky. To se mnou byl už vážně konec - obzvlášť u té slavné věty ''Zaplatím prosím.'', kterou Key tak nonšalatně vyřknul.

Ronila jsem slzy štěstí, ale bála jsem se, že se mi vyplaví čočky a že se mi rozmaže vidění, čímž bych mrhala ty nejhezčí momenty svého života. Úsměvy, které Seulgi a posléze i Minho věnovali naším směrem mi v hlavě asi zůstanou už napořád a přísahám, že mi ještě dlouho nedají spát. Celkově se těžko dalo věřit tomu jak úžasně všichni vypadají....je snad proti přírodě, aby všichni vypadali doslova jak andělé, no ne? I když v SM asi není nemožné nic. (zmínky o plastických operacích zrovna topím někde v hloubi duše) A o těch krásných hlasech ani nemluvě!